Můj podnikatelský příběh, který jsem na požádání sepsal pro facebookovou skupinu Podnikatelé a živnostníci. Té jsem už dlouhé roky členem a v mém podnikání hraje velmi podstatnou roli. Tak přeji příjemné čtení.
JAK TO CELÉ ZAČALO? Dlouhé roky jsem ani podnikat nechtěl
A dodnes se mi díky tomu jeden z kamarádů směje, protože jsem jednou prohlásil, že podnikat nikdy nebudu. Pracoval jsem tehdy v oboru zahradnictví – byl jsem zaměstnaný v největší školce na okrasné stromy v ČR. A dával jsem do toho úplně všechno. Vypadalo to jako prima pracovní pozice na celý život. Ale samozřejmě to tak nebylo…
Už v té době jsem pořád slyšel od kamarádů a dokonce i od zákazníků, proč nezačnu podnikat sám na sebe. Já šel ale tehdy cestou změny zaměstnavatele. Po 6 letech jsem přijal nový job. Tentokrát ve velkém zahradnictví v Brně, kde jsem pracoval dalších 6 let. A aniž bych si to uvědomoval, už v té době jsem „podnikal”. Jen s cizím kapitálem. Měl jsem za úkol dostat firmu z minusu do kladných čísel. A to se mi povedlo. V tu chvíli jsem si uvědomil, že umím mnohem víc, než jsem si kdy myslel. A ve stejném momentě přišel i silný impuls ke změně.
Obrátil se na nás nový zákazník. Potřeboval stromy pro jeden projekt na Slovensku. Co se obratu a marže týká, byl to obchod roku, ne-li pěti let. Jenže já neznal ani zákazníka a ani pěstitele. A jelikož rád dělám věci důkladně a zodpovědně, nechtěl jsem prodávat zajíce v pytli. Potřeboval jsem ty stromy zkontrolovat a ušetřit čas. Padla volba na letenku a rychlou akci ve stylu ráno do Belgie a v noci zpět. Měl jsem pocit, že to dělám dobře. Šetřím přece čas vedoucího pracovníka, šetřím i peníze a zároveň, když nebudu sedět v autě na dálnici, tak můžu i navíc něco užitečného dělat. Ten pocit jsem měl přesně do té doby, než mě zavolali do účtárny a musel jsem se zodpovídat z toho, že jsem si dovolil koupit letenku za 1 500 Kč. To byl jeden z těch kritických momentů. Já byl hrdý na to, jak jsem to zvládl elegantně, rychle a levně a vedení s tím mělo problém… Jenže z podnikání jsem měl ještě pořád strach.
Ale plus minus v té době se mi dostalo daru. Potkal jsem jednu skvělou ženu v oboru, která měla ohromný nadhled. No a ona mi s lehkostí sobě vlastní prostě dala ten poslední impuls. A v tu chvíli jsem měl plán = budu dodávat mladý materiál do lesních a okrasných školek a pokusím se zušlechtit obor kvalitním mladým materiálem. Byla to skvělá ambice a krásný sen. Vše do sebe zapadalo a já najednou viděl místo zmatku a chaosu přesně vyznačenou cestu. Byl to moment jako v kresleném filmu, kdy se před vámi vyskládá široká cesta až do dáli. A zatímco moje úžasná žena vedle v pokoji krmila malého synka, já na telefonu během 10 minut založil firmu. Název jsem měl od toho rána jasný – Dawyck. Je to přece nádherný druh buku. Fagus sylvatica Dawyck. Je silný, rovný a umí být krásně barevný. Kromě toho ho přece všichni zahradníci znají. Dnes se tomu směji a můj kamarád také.
Tak takto jsem tedy začínal s podnikáním. Nutno říci, že bez jakéhokoliv kapitálu. Jediné, co jsem měl, byla znalost trhu a to, že dodavatelé znali mě. Jo a poslechl jsem si jednu audioknihu od Jacka Canfielda – Pravidla úspěchu. Zároveň jsem také dostával podporu od hodně lidí, ale většinou od jiných, než od kterých jsem to sám očekával.
A toto si myslím, že je na začátku dost důležité. Vědět, odkud můžete čerpat podporu a také vnímat to, že to celé má smysl. Tou podporou bych asi ohraničil období začátku. Jednoho dne jsem si uvědomil, že najednou necítím jen tu podporu blízkého okolí. Ale najednou už kolem mne byli lidé, kteří se nerozpakovali si za tu podporu říci peníze. Přišla změna z nezištné pomoci k placeným poradcům a specialistům, kteří mi v různých sférách podnikání pomáhali. Jo a ta ambice a krásný plán se zušlechtěním oboru kvalitním mladým materiálem, tak ten nevyšel…
CO MI POMOHLO V ZAČÁTKU? Měl jsem se kam obrátit s prosbou o zkušenosti
Co mě doopravdy pomohlo? Asi ty roky v oboru. Zahradnický byznys je totiž velmi vztahový. Obchodujete s živým materiálem a průšvih se může dostavit i rok po dodání. A pak je to o veliké vzájemné důvěře a hlavně o win-win řešení. Potřebujete vědět, kdo umí sázet, kdo se umí postarat o výsadby a který dodavatel má kvalitní výpěstky. Tedy bavím se o B2B vztazích. No a k tomu patří mimo jiné i znalost finančního zázemí zákazníka a jeho spolehlivost při platbách. Zvědomění těchto bodů mi vlastně pomohlo definovat si moje očekávání od podnikání.
Jednou z mých priorit totiž bylo i to, že se chci obklopit lidmi, se kterými mohu obchodovat na čestné slovo. Protože když chlap řekne své slovo, tak ho dodrží. Alespoň já to tak mám. To jsem si troufale definoval při vědomí toho, že jsem na začátku a na trhu dominuje známá firma s obratem stovek milionů. Ze zkušeností jsem ale věděl, že je hodně lidí, kteří raději obchodují se sobě rovnými a preferují vztahy před značkou. Dalším bodem z mého podnikatelského plánu bylo, že nebudu stromy překládat. Hodně roků jsem dělal vlastně logistiku na pozadí celé pobočky a uvědomil jsem si jedno. Když stromy naložím a odvezu je přímo na místo výsadby, tak zkrátím dodací lhůty, dovezu stromy v lepší kvalitě a ušetřím spoustu peněz na technice a práci při překládce.
Jenže když začínáte podnikat, tak nevíte ani tisícinu toho, co byste potřebovali o podnikatelském světě vědět. A je to asi dobře, protože jinak by do toho dobrovolně šel jen málokdo. Mně v tomto bodě pomohl Facebook. Do skupiny Podnikatelé a živnostníci jsem se přihlásil někdy v září roku 2016. Sám už nevím, ale prostě hned ze začátku. A naprosto mě překvapilo, že jsem se mohl zeptat na cokoliv a dostal jsem fakt relevantní odpovědi. Prostě se zeptáš a máš to! Dnes se mnoha otázkám sám usmívám, ale pak si vždycky vzpomenu na ten začátek. Nevím, kolik by mě to stálo času a peněz, než bych na vše přišel vlastní cestou. Tady jsem měl možnost čerpat zkušenosti ostatních, a to je k nezaplacení.
Kromě toho jsem záhy pochopil, že podnikatel není sprosté slovo a že veliká většina z nich jsou vlastně fajn lidi. Všichni máme podobný životní styl, v něčem podobné proaktivní myšlení. A to pomáhání si navzájem se mi moc líbí dodneška.
CO MI POMOHLO, KDYŽ UŽ JSEM BYL MNOHEM DÁL? „Rány osudu”
Tak tohle je opravdu úsměvná otázka. Co to vlastně znamená „být mnohem dál”?Za mě je to podnikání životní styl. Je to cesta, po které jdu dál neustále. Ale dejme tomu, že jsem za začátkem. To období jsem poznal bezpečně. Zoceleného mě přestaly děsit zprávy z datovky a měl jsem kolem sebe lidi, na které je spoleh.
Teď ale trochu stylisticky otočím a dám jednu odpověď hned. Když jsem byl dál, tak mně nejvíc pomohl Covid a sním spojené vychýlení z nasazeného směru. S tím časem se mi totiž pojí hned dvě věci. Jednak jsem si uvědomil, že si neplním jedno z očekávání vyslovených na začátku. To očekávání bylo, že budu mít čas a peníze na vlastní rozvoj. A to jsem za těch pár let neudělal. Nedal jsem důraz na to, co jsem považoval za důležité až zásadní. Toto uvědomění se potkalo se situací, kdy se na jaře s první vlnou Covidu zadrhla kamionová přeprava a také se výrazně pohnul kurz CZK/EUR. Naložil jsem totiž kamion stromů za již vypjaté doby a za těch pár dní, než přijel na Moravu, jsem místo zisku počítal ztrátu. Jen proto, že investoři měli strach z Covidu v ČR. Obvolával jsem tehdy zákazníky, vysvětloval situaci a prosil je a žádal. A ještě dnes cítím dojetí nad tím, že mi skoro všichni pomohli = mohl jsem zvýšit cenu o kurzovou změnu. To je něco, nad čím dodnes zůstává mé já oněmělé. V té době se mi také v zorném poli objevila možnost dělat rozchodníkové rohože. Nelenil jsem a investoval všechny naše úspory na naše první testovací políčko.
A teď si tyto historky z jara roku 2020 propojíme. S Covidem jsem měl najednou čas přemýšlet. Viděl jsem, že to, co dělám, nemusí nutně vycházet. A také jsem viděl, jaké mám skvělé zákazníky a kolegy kolem sebe. Ten volný čas byla klíčová esence. Splnil jsem si předsevzetí a zaplatil si rozvojový kurz. Jeho součástí byl i 10denní Vision Quest pod vedením mentora Petra Hadače. Osud tomu chtěl, že jsem zasel testovací pole, vysvětlil manželce, jak se ovládají závlahy a odjel se mentálně rozvíjet. Co to znamenalo? Ve zkratce – pár dní se morálně připravujete, pak jdete na 4 dny do lesa držet půst a pak se po zbytek času snažíte pochopit, čím jste si prošli. Každý, kdo to slyší poprvé, tak se mě ptá, jak je možné vydržet 4 dny bez jídla. Ale to není to těžké. Vy do toho lesa jdete bez hodinek, telefonu, bez knížky, prostě jen vy a spacák. Pro mě bylo nejhorší vydržet 4 dny s vlastním já. Potkal jsem snad všechny strachy, všechny výčitky, očekávání, přání i sny. Nemohl jsem před tím utéct ani chůzí, protože jsem měl být na dohled od vybraného místa. Za ty 4 dny jsem zažil víc, než za několik let předtím. Najednou jsem věděl, co chci udělat i co všechno musím udělat, abych se mohl sám sobě podívat do očí. Konečně se mi začalo dařit v tom vymyslet, jak skloubit podnikání s rodinou = dám jim možnost být toho součástí, pokud budou chtít. Po návratu jsem zjistil, že se políčko chytlo a já vím přesně, co mám dělat dál. Události ve firmě navíc nabraly tak rychlý spád, že se dodneška nestačím divit. Uvědomuji si sílu vize a stále mám na paměti, že první je rodina a pak teprve firma.
Když tak nad tím přemýšlím, tak mi v té druhé fázi podnikání asi nejvíce pomohly tyto „rány osudu”. Vlastně to byly skvělé impulsy. A je jedno, jestli je to bouřka a spláchne vám pole. Tenkrát jsem stál opřený o lopatu a brečel jsem uprostřed políčka. Dnes by mě to asi nerozhodilo, protože mi nedávno vítr zničil půl hektaru připravených záhonů. Vlastně je to pořád stejné, jen se mění měřítko, desetinná čárka… Mimochodem dnešní plantáž v té podobě, jak ji máme, jsme založili ještě dříve, než nám narostly rozchodníkové rohože na testovacím políčku. Zase to bylo rozhodnutí založené na záměru a intuici. Zase mi pomohl kolega z oboru a jeho zaměstnanci. A tak jsme na jaře 2021 založili 0,5 ha rozchodníků a pořád měli testovací políčko plné. Bylo zajímavé, že místo toho, abych měl strach, jak to dopadne, tak jsem prostě nějak věřil, že to bude dobré.
A taky že ano. Testovací políčko se doprodalo v průběhu minulého roku a nová plantáž byla jedním slovem skvělá. Takový skok v kvalitě jsem nečekal. Používáme špičkový substrát a je to znát. Méně práce, lepší růst a skvělý výsledek. Chodil jsem po plantáži a uvědomil jsem si, že jsem se mezitím naučil důvěřovat své intuici a svým pocitům. Stále mám na paměti, že když budu sám se sebou dostatečně dlouho, tak si šlendrián sám sobě neomluvím.
Dneska máme již více než hektar. Stále se učím, každým dnem a každou těžší situací. A baví mě to. Při zpětném pohledu vidím, že zaměstnání mě nikdy tolik nestimulovalo. Nikdy jsem neměl tolik prostoru pro vlastní rozvoj. Dnes jsem za to opravdu vděčný a uvědomuji si to prakticky denně. To štěstí, že můžu, že tady máme jakés takés stabilní prostředí. Můžeme na něj nadávat, ale stále jsme na tom lépe než většina světa. Nejvíce to vnímám přímo na poli. Tam vidíte, jak závisíte na přírodě, na tom, zda zaprší nebo nezaprší a jak málo zmůže jedinec na jednom jediném hektaru. Ono těch aha momentů přineslo to podnikání mnohem více. Ale to je asi jiný příběh a hlavně to každý určitě prožije po svém.
CO BYCH DOPORUČIL OSTATNÍM? Prostě to udělejte a nikdy se nevzdávejte
Těch doporučení je spousty, ale to hlavní je asi překonat svůj strach a prostě to udělat. Nikdo vám nikdy nedá garanci, že to dobře dopadne. Ale také nikdo nikdy neudělá v dané věci víc, než vy sami. A taky si myslím, že když to neuděláte, tak budete jednou strašně litovat. Nebojte se ptát lidí kolem sebe. Požádejte o pomoc, žádejte o rady. Jo a nikdy to nevzdávejte. Možná právě tohle je jedna z nejdůležitějších schopností. Můžete mít kliku a podaří se to hned a snadno. A nebo také ne. Ale je velký rozdíl, zda se potom vzdáte, nebo se zvednete, oprášíte se, a jdete do toho znovu a jinak. Když budete mít z něčeho strach, tak proti němu postavte ještě větší strach. A i když to zrovna nebude fungovat, tak jste pořád tady, stále dýcháte, myslíte a žijete.
