Opět jsem se rozpovídal o mém přístupu k podnikání a věcech okolo něho. Tentokrát pro oborový časopis Inspirace (jestli bude rozhovor otisknutý je zatím ve hvězdách). Veškeré povídání velmi volně navazuje na můj dřívější článek: David Podhorský: „Dlouhé roky jsem ani podnikat nechtěl”.

Přeji příjemné čtení.

Kde jste před založením firmy Dawyck s.r.o. pracoval?

V oboru jsem začal v létě roku 2006. Vlastně jsem nastoupil pár dní po státnicích na Mendelově univerzitě, kdy jsem si na promoce vzal volno. Vybral jsem si v té době firmu Arboeko a v prvních letech mě ta práce neskutečně bavila. Věnoval jsem jí hodně energie a hodně jsem se také naučil. Když jsem postupně dozrával, pochopil jsem, že musím změnit působiště. Z dnešního pohledu je jasné, že to bylo nevyhnutelné. Stejně tak, jako mé druhé zaměstnání v Agro Brno Tuřany. Opět skvělá příležitost a tentokrát s jednou podstatnou výhodou. Kolegové na prodejně byli asi největší srdcaři, co jsem kdy poznal. Do dneška se setkáváme a špičkujeme se. Jsem za tu zkušenost vděčný, protože mě lidsky formuje dodnes. No a pak už jsem šel na své. 

Kdo vše za firmou Dawyck s.r.o. kromě Vás stojí? Má firma i další zaměstnance?

Toto je pro mě velmi citlivá otázka. Mám pocit, že se ten tým zrodil nedávno, ale opak je pravdou. Vlastně jsem si to teprve nedávno uvědomil, ale náš tým se skládal a zvětšoval postupně. Nejbližší pomocí je pro mě Hanka Hellerová, která mi pomáhá s administrativou a připravuje podklady pro nabídky a objednávky. Vlastně mi kryje záda ve většině případů a má můj respekt za to, jak se pere s latinou a dendrologií. Další významnou oporou je paní Zedníková, která neúnavně hlídá účetnictví, řeší sklady a spoustu věcí, na které já náturu prostě nemám. V týmu máme dále Hynka Opatřila, starajícího se o web. Hynek má svatou trpělivost mi dokola vysvětlovat, co a proč je důležité z pohledu marketingu… Vlastně díky Hynkovi jsem začal točit první videa z plantáže. Dále je s námi v týmu Tomáš Habr. Tomáš je z mého pohledu kouzelník na sociálních sítích a neuvěřitelně nadaný textař. Prakticky denně jsem v kontaktu se dvěma speditéry, protože pro nás je doprava klíčová. Expedice z plantáže nám zajišťuje většinou pan Adamík a větší dopravy stromů, kůlů a kamionů obecně zase pan Jedlička. Doprava patří k tomu nejnáročnějšímu v naší branži a jsem rád, že mám v tomto spolehlivé partnery. Na plantáži se nám poštěstilo a pracují pro nás vlastně sousedé, takže někdy přijde Roman sám, jindy přijde se ženou. Když jsme byli v nouzi, tak se sešla celá rodina a ještě jejich kamarádi. Plantáž se najednou hemžila lidmi. Tohle nám plyne tak nějak podle potřeby. Hodně kvalitní práce také odvedli brigádníci na dohody, u kterých jsem moc rád, že s námi vydrželi celý rok. 

„Téměř za každým úspěšným mužem stojí milující žena,” řekl Napoleon Hill. U nás tomu není jinak a bez mé ženy si to ani neumím představit. Dokonce i starší syn už jezdí na nakladači a to má věk sotva na větší kolo, ne tak na motorku nebo řidičák. Takže když to tak shrnu, je nás vlastně hodně.

Jak zvládáte skloubit dodej dřevin a pěstování rozchodníkových rohoží?

Ono se to vlastně dobře doplňuje. A jsem za to rád, protože když už máte rozchodníků plnou hlavu, tak přijdou stromy a pro mě je to vítaná změna. Stejně tak na jaře – nejdříve odbavíme stromy do zakázek a pak jdeme řešit rozchodníky. A rozchodníky narozdíl od stromů expedujeme v průběhu vegetace, takže je to vlastně fajn práce. Dřina, ale mě to baví.

Podle čeho vybíráte místa odkud stromy dovážíte, aby stromy snášely dobře podmínky v ČR?

Asi bych neřekl místa. Spíše dodavatele, se kterými spolupracuji. A už to tady zaznělo možná vícekrát. Totiž, že vztahy jsou důležitější než produkty. Alespoň já to tak vnímám a zejména u živého materiálu. Co se adaptace na místní klima týká, tak nevozím italskou produkci. Mám ověřené dodavatele v Holandsku a Německu. U nich vím, že se mohu spolehnout na kvalitu pěstování a kvalitu nakládky. Podmínky pěstování nikdy nebudou stejné jako v ČR, ale ten rozdíl nevnímám jako zásadní. Ostatně, když vypěstujete stromek na Hané na těch nejúrodnějších půdách a pak ho zasadíte na Ostravsku, na Vysočině nebo v podhůří Šumavy, tak si to s dovozem z Nizozemska rozhodně nezadá. Ona ta pestrost území v ČR je taková, že ani lokální produkce okrasařiny to nepostihne. Ne nadarmo mají lesníci podstatně přísnější nastavení na reprodukční materiál a jeho pěstování než mají zahradníci. Řeší mnohem detailněji přírodní oblasti, lesní vegetační stupně a zdroj osiva. Okrasařina na to tolik nedbá, takže v konečném důsledku potřebujete mít dlouhodobě spolehlivého partnera. Nejen na kvalitní produkci, ale také na řešení potíží. Protože to není o tom, jak zabránit problémům, ale o tom, jak je vyřešit, až se stanou.

Jak se stavíte k cirkulární ekonomice?

To je složité téma a nevím, zdali ho chápu v plné šíři. Každopádně jedním z důvodů založení plantáže v Kralicích na Hané byla právě úvaha o převážení rozchodníkových rohoží. Ono je rozdíl, jestli na kamionu s chlazením přivezete 1000 m² nebo jestli na jeden kamion substrátu vypěstujete skoro 4000 m². A to neřeším váhu hotového koberce v porovnání s naším substrátem. K tomu ještě dáte práci místním, vozíte to lokálními dopravci a ještě k tomu umíte vypěstovat lepší produkt. Samozřejmě stále zůstává problematika rašeliny a kokosového vlákna. Zatím si marně lámu hlavu nad tím, čím tyto složky lokálně na Hané nahradit. Nejsem si jistý, zda je vše řešitelné v souladu s cirkulární ekonomikou, nicméně se poměrně poctivě snažíme omezovat dopady našeho pěstování na přírodu. Je to u nás běžné téma hovoru při práci.

Jak ovlivňuje Vaše podnikání současná ekonomická situace?

Samozřejmě ovlivňuje, jen možná jinak, než by mnozí čekali. Největší potíže se pro nás generují v dopravě, protože všichni pracují s nedostatkem řidičů, s výkyvy cen AdBlue, nafty a rostoucí inflací, aka vyššími mzdovými náklady. V tomto je to obtížnější, než jsem byl zvyklý. V rámci odbytu cítím napětí na trhu se stromy, ale to je zatím lokálně otázka ČR. Naštěstí nás moc neohrožují ceny energií.

Jak se Vám daří skloubit podnikání s rodinným životem?

Jedním slovem těžko. Přesto, že s to se zákazníky máme hodně vztahově založeno, tak stejně je to byznys. Musíte dodávat na termíny a kolikrát bez ohledu na počasí. To se samozřejmě odráží ve volném čase. Nejhorší jsou pro mě rychlé změny na poslední chvíli a nebo nepovedené dopravy a zpožděné kamiony. Přesto si myslím, že trávím doma v průměru více času, než když jsem dříve pracoval v zaměstnání. Tak jak tak, je to velká výzva a tak je na plantáži trampolína, střelnice ze vzduchovky a občas naháním syny na poli pomocí dronu. Nejoblíbenější je ale atrakce vyklápění z výšky ze lžíce nakladače na hromady substrátu. Žena při tom šílí a děti to milují. A ten substrát je fakt měkký.😃

Co Vám k realizaci snu „skloubit podnikání s rodinou“ pomohlo?

Já nevím jestli to byl sen od prvopočátku. Myslím, že to spíš vzniklo jako nutnost. Podnikání Vás změní. Změní pohled na hodně věcí. Zasáhne do života. A pokud se nechcete od rodiny vzdálit, tak prostě musíte najít cestu. No a když musíš, tak musíš. Bylo z toho často mrzení, ale pochopil jsem, že je to taková naučná stezka pro nás všechny. Ta plantáž nabízí spoustu podnětů, jen je správně uchopit. Přesto si myslím, že klíčový pro toto nastavení byl tzv. Vision Quest. Ono pár dní o samotě v přírodě bez jídla, bez knihy, hodinek a všech těch pohodlných udělátek, to udělá hodně. Tehdy jsem si uvědomil, že právě rodina je to nejdůležitější. A když víte CO, tak už zbývá jen najít způsob JAK.

Čím se řídíte? Jak často dáváte na intuici a své pocity? A dá se v podnikatelském prostředí s intuicí a pocity pracovat?

Určitě se řídím intuicí a byla to pro mě jedna z největších proměn od zaměstnance k podnikateli. Pravidla si nastavuji sám, pokud tedy nejsou dána zákonem. A jakkoliv to máme k zákazníkům nastaveno vstřícně, tak mám konečnou odpovědnost za firmu. Takže pokud cítím intuici, vyslyším ji. Rozhoduji se, zda použiji ochranné mechanismy a nebo vykročím z komfortní zóny. Vnímám to jako základní propojení mezi firmou Dawyck a mnou. Asi by mě to bez intuice ani nebavilo. Je to taková sázková hra sám proti sobě, rozumu a zkušenostem proti emocím a tužbám.

Jaký „aha“ moment vnímáte ve Vašem podnikání jako nejsilnější?

Podnikání je spíše životní styl, v mém vidění světa určitě. A tento životní styl těch aha momentů přináší hodně. Ten poslední aha moment, který ve mně rezonuje již několik měsíců, je téma důvěry, nebo nedůvěry. Já jsem si definoval, že se chci obklopit lidmi, se kterými si mohu věřit. A teď se mi po těch pár letech podnikání vrací, že to tak opravdu mám. Třeba neplatiče máme teď jen jednoho a za pár tisíc. Od začátku je to teprve druhý člověk. Ano, je to dlužník tzv. profík a možná už těch pár korun neuvidím, ale je to jen jeden člověk ze stovek zákazníků. A to za to přece stojí, ne? Nedůvěra je drahá. Není to heslo z mé hlavy, ale plně se s ním souhlasím.

Za co jste vděčný?

Za to, že můžu. Že mám tu možnost a příležitost dělat něco smysluplného, že jsem zdravý a že mám kolem sebe prima lidi. Asi bych mohl jmenovat mnohem více, ale toto jsou ty body, které mi vytanou na mysli jako první.

Jaká je Vaše osobní a firemní vize do budoucna? Máte nějaký další sen, který Vás táhne?

Tady jsem se musel trochu zastavit. Přeci jen je v době psaní tohoto článku plná sezóna. A také nevím, zda umím rozdělit osobní nebo pracovní vizi. Mám to tak nějak propojené. Pracovně mě rozhodně láká navštívit plantáže v Kanadě a v USA. Když se občas koukám na jejich videa, tak je to pro mě motivující. Na druhou stranu, když se zasním, tak vidím plantáž, která je tak akorát. Je v souladu s okolní přírodou, pracují na ní místní lidé a je tak nějak celá přátelská. Pohoda. Káva. Včely létají nad koberci… To je můj sen.